Vyšlapané stezky

„Boa noite, senhor.“ João soustředěně vystřihoval písmenka. „Jaký byl váš den?“
„Dobrý večer,“ odpověděl K. zamyšleně. „Zajel jsem si ke královskému paláci, do tropických zahrad…“
„Ano, ano. Sintra. Moc krásné místo. Tam bych chtěl vzít syna, až… až to bude možné.“
„Asi jsem už přišel na to, v čem je zakopaný pes.“
„O que?“ odložil João nůžky, „Vám umřel pes? Jak starý?“
„Ne,“ rozesmál se K., „To se tak u nás říká… Myslím, že už jsem na to přišel.“
Tázavě pozdvihnuté obočí.
„Čekal jsem, že se tady něco zásadně změní. V mém životě. Přitom pořád chodím jen po vyšlapaných stezkách.“