První kopnutí

Tak kde, kde? Marně jsem hledala své kopací botičky. Na hábitu se mi již blyštěl odznak, ale ony nikde! Emily se mi smála na krbu, že je nemohu najít, ale až najednou… Stály v koutku místnosti. Rychle jsem si je obula a doběhla do síně. Jako na potvoru nikdo nekřičel, ani jinak neporušoval řád. Sakra.
Na konec jsem to okno stejně otevřela. Postavila jsem se na parapet, až se mi zatočila hlava. Rozhýbala jsem nohu, hezky opatrně. Pak stačilo dát průchod kouzlům. Kopla jsem samu sebe do zadnice a letěla. Přistála jsem v chladných vodách Hanibalova jezera.
Konečně mohu kopat!