V těch chvílích, kdy se odvážíš podívat na sebe bez toho lichotivého retušujícího pohledu, to vidíš jasně. Nepomohou ti žádné úhybné manévry ani rafinovaná mezilidská komparatistika. Za nekonečnými zástupy ubohých a ubožejších, úplně na konci světa (tenhle svět totiž konec má) stojíš, nebo spíš páchneš a hnisáš, ten nejsmutnější vřed na těle církve. A léčba by mohla být tak snadná, tak snadná, jen odstranit zhoubný nádor, ale pacient ji nezvolil. Celé tělo bojuje za tuhle odumírající část...
Ano, když víš, že jsi na cestě do Božího království úplně poslední, a přece je pro tebe spása, můžeš bojovat, protože můžeš vyhrát.
Děkuji moc vám všem za krásný duben. Vaše komentáře mě extrémně dobíjely. Mrzí mě, že jsem letos prakticky zcela vypadla ze čtení, škola mě začíná dost intenzivně vytěžovat (a příprava na bakalářky a psaní bakalářky se dělá bez knihoven dost blbě, grrr XD), ovšem doufám, že příští rok by mohl být zase třeba trochu lepší. :)
Ať vám Bůh žehná po celý příští rok, milí dubnoví spoluputovníci!
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
<3 Amen
Owlicious
Z toho citátu v názvu mě vždycky mrazí z několika různých důvodů.
A k drabbleti:
Moc poeticky a přitom pravdivě vyjádřená podstata křesťanství.
Díky Bohu za to, že pamatoval na nás všechny nehodné a nerozhodl se se nás "zbavit".
<3
Lee
Děkuji moc! (Psala jsem to spíš jako pravdu o mně, ale lichotí mi, že Ti to přijde univerzálnější. :))
A ano, Deo gratias.
Působivě napsáno, což o to,
Faob
Působivě napsáno, což o to, ale jenom nezapomínej, že sranda musí bejt, i kdyby... Děkuji za krásná drabblata!
Pravda osvobozuje i pro
Lee
Pravda osvobozuje i pro srandu. ;) Díky moc, táto, že jsi je celý duben četl!
Boh má s nami trpezlivosť
wandrika
Boh má s nami trpezlivosť priam božskú, nie? ;)
Toto drabble znie tak smutne, a pritom je plné nádeje...
Ano. :)
Lee
Ano. :)
Jé, to mě mrzí, že zní smutně, ten okamžik smutný nebyl... Bolestný to jistě, ale ne smutný. Aspoň že tu naději se mi tam podařilo propsat. :) Díky moc!
Z toho mám hodně zvláštní
Esclarte
Z toho mám hodně zvláštní rozporuplné dojmy. Je to skoro celou dobu strašně deprimující, ale přitom na konci to vlastně dopadá dobře.
No, asi že je člověk
Lee
No, asi že je člověk rozporuplný tvor.
Hodně mi v tomhle směru vždy vytane "Komu se málo odpouští, málo miluje". Na počátku musí být velká vina, šťastná vina, aby na konci mohla být tak veliká láska. :)
Děkuju.
Tak s tímto jsem se
Evangelista biolog
Tak s tímto jsem se ztotožnila okamžitě, co jsem si to přečetla. A myslím, že si tak někdy připadá každý křesťan.
První odstavec se mi zdá krutý, ale vlastně hrozně pravdivý, protože pravda krutá někdy prostě je. A nakonec je tam ta utěšující naděje. Krásné.
Vrátilo mě to do dnešního dopoledne, kdy na našich prvních bohoslužbách po dlouhé době farář kázal o dobrém pastýři. Utkvěla mi jedna jeho věta (ačkoli tedy necituji úplně přesně): "Ano, i tady tuhle ovečku, i když je úplně pitomá, mám rád a položím za ni svůj život."