Napsáno na téma 14. Karanténa.
Lesem se nese smích, jasný jako křišťálová srdce zvonků.
Běží ruku v ruce pěšinou. "Pojď, chci ti něco ukázat."
Plavé kadeře ověnčené. Pomněnky, rozrazil rezekvítek a slzičky panenky Marie.
Jsou jako koruna pro královnu.
Přiběhli na paseku, k ohradě.
"Co... co jsou zač?"
Podivná vyhublá stvoření, samá noha, samá ruka, šedá kůže, oči žádné. Ústa jako velká temná díra.
"To jsou naše strachy. Zavřeli jsme je tu, aby nás neplašili."
Modré oči hleděly na ně se stálým úžasem i láskou.
"Chodíme jim zpívat, vyprávíme o odpuštění."
Někteří byli trochu průhlední, roztřepení v okrajích.
"Víš, oni se pak rozplynou a zmizí."
Mé oblíbené květiny. Slzičky panenky Marie se zvou odborně Hvozdík kropenatý a Rozrazil je lidově bouřka.
Letos jsem se svou tvorbou celkem spokojená a tenhle snový střípek byl můj oblíbený hned, jak vznikl. Při pročítání bylo ještě pár jiných v úvaze do Autorova výběru, ale vrátila jsem se k tomu prvnímu, jak to tak bývá :-)
Snad si v něm taky najdete něco pro sebe :-)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
pamatuju si. Zvláštní a
Aries
pamatuju si. Zvláštní a docela dojemné
Krásný kousek, četl jsem
Faob
Krásný kousek, četl jsem určitě, ale ve spěchu, teď vychutnáno víc!
Ó, to je nádhera, tak milý a
Lejdynka
Ó, to je nádhera, tak milý a smířlivý <3
Moc pěkné, mám ho v
Esti Vera
Moc pěkné, mám ho v oblíbených už od minule :)