Teď už naposled. Jaroslav L. pokračuje ve vyprávění.
"Toho večera vyšli První a Druhý, majitel byl vtipálek, za soumraku na pastvinu nad srázem. Pásli se a honili, když tu zaslechli volání o pomoc.
"Slyšíš to?" ptal se První. Druhý přikývl.
"Jde to tamhle od jeskyně. Jdeme tam!" rozhodl.
Rozběhli se k jeskyni. První u vstupu zaváhal, bál se tmy. Druhý vběhl dovnitř. První za ním. Volání zesilovala ozvěna.
V nitru hory našli cosi malého chlupatého. Kňučelo to a pískalo. Opatrně to vystrkali ven.
Objevil se před nimi kamzík s poraněnou nohou. Spadl do jeskyně a nebýt Druhého, asi by zahynul. Druhý se tak stal na jeden den hrdinou."
Víc už nebude.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Kamzík byl jistě vděčný
Aries
Kamzík byl jistě vděčný
Děkuji, Aries,
Profesor
jistě byl. (A autor je vděčný také. Za komentář i za dokončení téhle pohádky. )
Jé, hezká pohádka. Nad
Kumiko
Jé, hezká pohádka. Nad kňučícím kamzíkem mi to na chvilku zaúpělo v hlavě.
Krásné!
Peggy
Krásné!
To je milé, zachráněný kamzík.
KattyV
To je milé, zachráněný kamzík. Nebo kamzíče? Mám z toho pocit mláděte.
Milé Kumiko, Peggy a KattyV,
Profesor
děkuji za komentáře.
Ano, nejspíše to mládě bylo.