Nejkrásnější řemeslo

Často a ráda vzpomínám na svá učňovská léta. Sešlo se nás tenkrát pět dospělých, kteří měli pocit že jim střední a vysoké školy nedaly do života nic pořádného.
Vzala nás pod křídlo malinká paní vedoucí.
Nadšeně krmila náš hlad veškerým svým umem a neprominula nic. Vedla nás laskavě i přísně.
Ráda vyprávěla. Nejlepší byly historky z jejího vlastního učení. To strávila, se svou nejbližší přítelkyní, na dílně plné pánských krejčích. To byli Páni krejčí, ti zažili ještě První republiku.
U oné přítelkyně jsem prvně viděla magii plisování látek.
Ty dvě drobné dámy jsou opravdové mistryně ve svém řemesle, krásné krejčovině.