Co na to říci, je to vzkaz do téhle těžké doby. Na sto slov je to připomínka pro ztracené malé duše. Psát budu až do podzimu, a pak se o to podělím. Potřebujeme naději.
Ze stínů vyšly čtyři postavy. Tmavé pláště a špičaté klobouky daly jasně vědět publiku, koho to vidí. Publikem byl orvaný kocour bez jednoho ucha.
"Pro ptáky nad nebesy ti dávám plášť s kápí, ať je ti teplo."
"Pro lva na trůně ti dávám nůž který je začátkem a koncem."
"Pro skrytosti pod zemí ti dávám zlatou minci. Všude tam, kde večer ulehneš a ráno se vzbudíš."
Poslední vědma se zarazila. Dítě se zvědavě zavrtělo v plenkách.
"Pro tebe dávám to, co se ostatní bojí vyslovit a ty dokážeš nakreslit."
Všechny se na ni otočily.... "Ano, krutý žert... Ona to zvládne."
V obvyklosti je možná taky vzácnost. Kdo si to přečte, je možná zvláštní, protože typičtí se tomu nejspíš vyhnou.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Je to krásné a poetické
ef77
Je to krásné a poetické (navíc z té ikonky vždycky dostanu chuť na jahody), ale ty hrubky, ty hrubky to opravdu sráží. Promiň.
Slepec se koří
Jahodový pohár
Mrzí mě, že v programu oprava pravopisu je slabá, bez ní neudělám ani krok a stejně to nepomáhá. Až to bude soutěž s delším časovým rozsahem, najdu kamaráda na opravu.
Tak to se opravdu omlouvám.
ef77
Tak to se opravdu omlouvám. Jako výraz pokory jsem zneužila svoje adminská práva a ty největší hrubice ve tvých drabblech opravila. Nikomu to neprozrazuj :).