Spolu

“Vrrr skříp vrzy,” nadhodily dveře.
“Vrrz vrz,” odvrzlo okno a skříplo klikou.
Dveře se se slastným zavrzáním zhouply v pantech.
“Už zase třískáš těma dveřma,” ozval se ženský hlas.
“To nebyl já! Musel to bejt vítr...” odpověděl. Přibouchl dveře a dovřel okno. A znovu musely čekat. Tak blízko a přece tak daleko.
“Vrzrr skříp,” zavrzali dveře při další příležitosti.
“Vrrr,” potvrdilo okno.
O několik dnů později se ozval jiný ženský křik. Pak ticho. Spadla ze schodů poté, co prošla dveřmi. Když okno vykonalo svou část, dům byl zbaven obou parazitů.
Okno s dveřmi spokojeně vrzaly, dokud se nerozpadly na prach.