U takto poetického tématu jsem se pokusila vytvořit podobně poetické drabble. Snad se mi to povedlo. Jako u jednoho z mála drabblat jsem 100 slov trefila napoprvé a nemusela nic umazávat ani přidávat. Tak si ho užijte.
Jeho dotek je lehký jako motýlí křídla.
Tony zavře oči. O to intenzivněji druhého muže vnímá. Jeho vůni, která mu připomíná jablka a skořici.
Tony se k němu přitiskne. Jeho tělo sálá jako pec a zahání chlad v Tonyho duši.
Tichý povzdech. Společně se uvelebí na posteli. Tony si dovolí zůstat ležet v jeho náruči. Dopřává si vzácnou chvilku oddechu, kdy po něm nikdo nic nechce. Nyní nemusí být Iron Man. Je prostě Tony.
Něco tu ale chybí.
"Steve?"
"Hm?"
"Miluju tě."
Polibek na čelo, ještě lehčí než dotek motýlích křídel.
"Já tebe taky, Tony."
"Prosím, nezlom mi srdce."
"Nikdy."
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit