Počátek 15. století, dvůr krále Václava.
Princ Sartaq se zcela uvolnil - a vystřelil proti Čechovi přímým bodem.
Trojím obejitím s úkrokem zmařil jeho protiútoky a neustával v presu.
Lamprecht v poslední chvíli zachytil soupeřův bod tak, aby získal převahu na čepeli. Sklopil svou zbraň dolů a bodnul na Tatarovo stehno.
Princ skokem vzad stabilizovaným rukama napodobil jeřába a hned máchl perutěmi, tedy pažemi s mečem, na soupeřovu hlavu, jen tak mohl zastavit další útok.
Čínská a německá čepel se setkaly. Zlomek sekundy rozhodoval. "Měkké vždy překonává tvrdé." "Slabý či Silný, vždy měj na paměti!"
Odlétli od sebe. Nikdo si netroufl, oba odšermovali.
Souboj zastavil králův potlesk.
Chtěl jsem si zkusit napsat šermířskou scénu.
Princ Sartaq, tatarský vyslanec, má dlouhý čínský meč, který byl kdysi v módě na mongolském dvoře. Pro střední východ neobvyklá, leč nikoli neznámá zbraň.
Lamprecht je provokace - o mistru Lamprechtovi z Prahy víme toliko to, že žil někdy před rokem 1460, kdy jej Paulus Kal řadí k lichtenauerovské tradici. Ale Václav IV. měl na svém dvoře jistě mistra šermu. A tomu by tatarův čínský styl vlastně přišel poměrně povědomý - Asiat se možná legračně hýbe a trošku moc skáče, ale základní princip jeho šermu je shodný. Nakonec vyhraje ten, kdo v letmém střetu čepelí lépe odhadne soupeřův záměr. O životu a smrti rozhodne jeden pohyb. Vsadíš si, že lépe přečteš rovnocenného protivníka, který ti chce udělat totéž?
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
A povedlo se ti to náramně.
kytka
A povedlo se ti to náramně.
Pěkná scéna.
Killman
Pěkná scéna.