Jeníčkovy první botičky

Jeníkovi se točí hlava. Vojenský tábor je plný zvuků a pachů, tolik lidí a zvířat si kluk doteď nedokázal ani představit!
"Neval oči, Hans, teď jsme doma." Rozvalil se Ukko pod plachtou stanu, do které začíná bušit déšť. "Vem kotel a skoč pro vodu na polívku."
"A počkej, předtím se aspoň obuj. Tyhle jsou mi malý, vycpi se onucemi. A obleč, ať mi neděláš ostudu!" Hodí po něm Ukko botami rakouského oficíra a naolejovanou pláštěnkou.
Jeník v teplých rámkových botkách a nepromokavém kabátku prochází švédským táborem a začíná se v cizích botách cítit jako doma. Začíná se cítit jako Hans.