Dobrodinec

Z draka teklo krve jak z vola.
Zaslechl jsem přidušený pláč.
„Všechno je v pořádku,“ zavolal jsem na obyvatele města.
„V pořádku?“ vykřikl kdosi. „Zabil jsi našeho dobrodince!“
„Co si teď počneme?“
„Ale vždyť chtěl snít tu stařenku!“ namítal jsem.
„Naši senioři byli aktivní jen díky němu! Než se jí proboural do domku, dvacet let nechodila. A jak teď utíkala!“
„Ale…“
„Roky s ním máme dohodu, že koho o poledni zastihne na ulici, toho sní, a ochrání nás před bandity a nepřáteli.“
„Žeňte ho!“
„Zabte ho!“
„Krev za krev!“
Hodiny jedním úderem odbily honičku a já z posledních sil utíkal.