Vrátil se domů a prázdnost její pracovny mu sevřela hruď. Děti se na něj vrhly a na chvíli odvedly pozornost od žalu.
***
Byl sám. Na sedačku v obývacím pokoji se snášela tma a on se do ní nořil. Nevnímal nehostinnost prázdného domova. Byl uzavřený ve svém nitru.
***
Svým způsobem cítil úlevu. Najednou jako by odešlo napětí posledních měsíců a on se mohl nadechnout. Přesto Rona svoboda svírala v kleštích smutku.
***
Probudilo ho ticho. Ve vedlejším pokoji nešveholily děti a nenapomínal je její hlas. Nikdo na něj nemluvil. Harry si uvědomil, co znamenala slova v dopise na stole.
Nechtěl být sám.
Pro kontrolory: téma jsem zpracovala metaforicky, Harry i Ron sice získali svobodu, ale ani jeden si ji nepřáli, takže se vlastně cítí sevřeni v jejích řetězech. Snad to tak bude uznáno :)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Téma vidím zcela jednoznačně,
Faob
Téma vidím zcela jednoznačně, tato svoboda však přináší řetězy bolestí... Patřím k těm čtenářům, kteří si přejí, aby se k sobě přese všechno vrátili. Napsáno mistrně!
S stejně je mi to trochu líto
Kleio
S stejně je mi to trochu líto.
To je tak tíživé...
Terda
To je tak tíživé...
Nojo, tak to jsou oba dva.
Esclarte
Nojo, tak to jsou oba dva. Osamělé, smutné.
Moc hezky napsáno.
Tlegy
Moc hezky napsáno. Smutné, ale krásné.
Ticho někdy umí být velmi
nettiex
Ticho někdy umí být velmi hlasité. Výborné.
Děkuji všem! :)
Saphira
Děkuji všem! :)
Tohle téma se ti vlastně
Owes
Tohle téma se ti vlastně krásně hodilo do příběhu. Je skvěle zpracované. ;-)