Zaslíbená země. Stáli na jejím prahu. V cestě jim stojí poslední pohoří. Hospodin říká "jděte".
Lidé chtějí vědět, do čeho. A tak pošlou dvanáct. Z každého kmene jednoho.
Vrátí se s plody dobrými k jídlu, a zprávou, že země je přesně tak bohatá, jak bylo zaslíbeno.
Národ ale slyší jen - jsou tam nepřátelé, dokonce obři.
Strach o život jim zavírá uši před zprávou rozumných zvědů, ujišťováním vůdce i zaslíbeními Boha.
Rozsudek "pak tedy zemřete v poušti" uslyší až příliš jasně.
Najednou chtějí bojovat.
Varování už ovšem zase neslyší.
Rány, které utrží, si budou lízat celý rok.
A pak půjdou dál.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Dobře jsi vybrala "neslyšící
Aplír
Dobře jsi vybrala "neslyšící uši". Vždycky dělali přesný opak, než jak zněl pokyn.
Kolektivní hluchota by se
Faob
Kolektivní hluchota by se možná našla i víckrát, ostatně ani ty proroky moc neposlouchali (neposloucháme), ale ve vybraném střípku velmi markantní a... Typická pro všechny doby!