Zloba a zločinec

Edvin seděl na větší části svého bývalého koně a lehce rozladěně stíral z meče krev.
Na moře mrtvol všude kolem pomalu přistávaly vrány, krajina poněkud zchmurla a on si přehrával bitvu. Začala nadějně, síly byly vyrovnané, stačilo trochu manévrovat a nedělat chyby. Zatímco na sebe uprostřed vřavy strhával pozornost pěchoty, snažil se Artuše přesvědčit k taktickému ústupu, než budou nahnáni do formujících se kleští nepřátelské jízdy.
Ale on ne, on radši plamennou řeč o morální převaze čestných mužů, hrr na ně, mor ho, a teď leží támhle nohama v Camlanně, kašle krev, debil, a vůbec to s ním nevypadá dobře.