Chvíle štěstí

Paní Alžběta s úsměvem pozoruje svého syna. Jiřík opatrně drží novorozeného synáčka. Není to poprvé, co vidí takhle malé dítě, bratr Adam, třebaže mladší, má už děti dvě a Jiřík je pozorný strýček. Jenže tento malý mužíček je tělem jeho těla, jeho prvorozený. Představuje si, jak se batolátko bude měnit ve zvídavého chlapce a obratného mladíka. Hledí na spící Svatavu, její bledou a zároveň šťastnou tvář.
Modlí se. Děkuje Bohu, že jeho milovanou manželku provedl uplynulým dnem, prosí za její brzké zotavení. Svěřuje chlapečka Božímu vedení a slibuje, že jej vychová ve zralého muže, moudrého hospodáře a věrného Božího následovníka.