Poprvé tma II

Remusovi se z podivných šeptaných náznaků zvedá žaludek, nejradši by vyzvracel všechny myšlenky, které se mu plíživě smotávají v dusící knedlík v krku. Nevěří, nemůže, nechce – že by někdo z Řádu zradil – nedává to smysl, nesmí, ale pravda mu propaluje křečovitě zavřená víčka: Někdo z nich je špeh.
Poprvé po letech se cítí sám. Jen on a vlk – a hnusný stín pravdy.

*

Sirius ví, že věřit smí jen sobě. Ví to; rodina mu to vštěpovala téměř do krve. Ví to; ta samá rodina mu to názorně předvedla.

Poprvé se rozhodne ustoupit a svěřit odpovědnost někomu jinému.
Poprvé měl rodinu poslechnout.