Ty myšlenky...

I v temnotě hluboké noci byly postavy v černých pláštích dostatečně patrné. Běžely, seřazené v řadách, jedna za druhou, s minimálními mezerami. Nedokázal odhadnout, kolik jich je, pohybovaly se příliš rychle. Po svazích téměř běžely, s hůlkami napřaženými vpřed. Dokázal odhadnout jediné – že oni sem nepřišli prohrát.
Na chvíli se zastavil, aby popadl dech. V hlavě se mu začaly objevovat obavy, neúnosné myšlenky, že tady by vůbec neměl být. Váhal, strach o budoucnost vlastního syna se ozýval čím dál víc. Jenže pak se ozvala myšlenka.
Nezáleží na počtu následovníků, ale na vlastním odhodlání.
A pak se Remus vydal vstříc Smrtijedům.