Sítě

Přízemní domek nad Trójou vyhlížel přibližně tak, jak domy osamělých starých paní vypadají. Zašlá omítka se stěží držela cihel, za zaprášenými okny nemohlo viset nic jiného než prastaré ručně háčkované záclony.
Břetislav odemkl. Lada se dychtivě protlačila hned za ním.
Její výkřik přehlušil i zařinčení odjíždějící tramvaje. Stěny, podlahu, strop i nábytek, to všechno pokrývala spleť hustých pavučin.
„Předtím tu nebyly,“ stačil hlesnout Břetislav.
Vzápětí je jako bezmocné mouchy lapila lepkavá síť. Po vláknech se sbíhali černí pavouci velcí jako lidská dlaň. Nedočkavě cvakali kusadly.
Lada zkusila pavučinu rozervat plamenem. Její kouzlo se však rozplynulo.
Zdálo se, že je konec.