Bez klepání

Konečně hotovo, oddechl si, když pohledem zkontroloval Snapeovu laboratoř, a se spokojeným úsměvem vstoupil do krbu, aby se vrátil do Doupěte. Někde v koutku mysli mu problesklo, že by si měl začít hledat vlastní bydlení, ale prozatím to odsunul. Teď potřeboval především sprchu.

Okamžitě se vydal po schodech nahoru a ztracen v pochybnostech, zda Snape jeho snahu ocení, vpadl do koupelny.

Dívčí vyjeknutí mu oznámilo, že není sám.

„Merline, Hermiono, promiň,“ vyhrkl a plácl si ruku přes oči. „Omlouvám se, měl jsem zaklepat,“ zamumlal a snažil se poslepu dostat ke dveřím, zoufale se snažící dostat obraz nahé Hermiony z hlavy.