V písku

„Otče poustevníku, co mám dělat, abych našel v životě mír?“
„Odpověď je jednoduchá. Uklízet.“
„Uklízet?“
„Lidská duše je jako písečná pláž. Zůstávají na ní stopy těch, kdo se ji rozhodli podupat.“
„Některé takové otisky nikdy nezmizí…“
„Záleží na tom, jak daleko je moře. Příliv dokáže zahladit vše, když chce. Potom je pláž zase úplná, celistvá, jako by po ní nikdo nešel.“
„Ale co když člověk nevěří, že moře existuje?“
„Pak musí smýt ty stopy jinou vodou. Svými slzami.“
„Odpustit je tedy nakonec snazší než neodpustit?“
„Ne tak docela. Odpustit někdy znamená zavázat se i k úklidu na pláži toho druhého.“