Však on si dá říct

V podpalubí bylo nervózní ticho. Občas si někdo odkašlal, ale zase rychle zmlknul.
Všichni věděli, o co tu jde.
Nakonec to jeden z nich nevydržel.
"Generále, jsme na moři už měsíc, a každý den dostáváme ten stejný rozkaz. Jak dlouho to ještě potrvá?"
Iroh mávnul rukou. Usmál se. "Nemějte starost. Je to teprve chlapec, brzy na celou tu věc zapomene."
Jeho podřízený se zatvářil nedůvěřivě, ale nakonec přikývnul. Uvěřil mu.

Teď jen musel doufat, si Zukův otec si celou tu hloupost s vyhnanstvím zapomene a povolá je domů.
Protože jeho synovec dřív obepluje celý svět, než aby přestal hledat Avatara.