O několik měsíců později, Jitka je zpět doma, v Rubové zemi. Ale už ne sama.
Sedí u stolu, před sebou otevřenou účetní knihu. Počítá, ale pořád se nemůže dopočítat. V kamnech tiše praská. Obrovský zrzavý kocour vstane ze svého pelechu a zvolna přejde k ní. Jitka zívne, zadívá se z okna. Je už úplná tma, však slepice zavírala nejméně před hodinou. Znovu se skloní nad svou prací. Položky a čísla jí tančí před očima: cihly... 5 slepic... dřevo na stavbu... 1 kohout... dřevo do kamen... mouka... zaplatit daně! Podrážděně zamručí a rázně knihu zaklapne. Však zítra je taky den. Jen, co oheň dohoří, půjde spát. Kocour jí drkne do ruky: Nemysli, radši si všímej mě!
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Kočky jsou prostě všude
Tenny
Kočky jsou prostě všude stejné :)
Kočky jsou jediná konstanta
Bekyně mniška
Kočky jsou jediná konstanta platná ve všech existujících světech a na všech obydlených planetách, o to se klidně vsadím :)