Touha

Seděl u jeho postele a tiše ho sledoval. Musel být vyčerpaný, když si dovolil usnout v mé přítomnosti, pomyslel si a něžně se pousmál. A snad mi i začal důvěřovat, zadoufal.

Protáhl se. Z té nepohodlné židle ho začala pěkně bolet záda. Ale nechtěl odejít. Nejraději by vklouzl do té postele a stočil se vedle svého profesora… Severuse, opravil se a projelo jím vzrušení, když si uvědomil, že mu vážně dovolil říkat mu jménem.

Naklonil se a jemně odhrnul vlasy, které mu padaly do očí. Prsty sjel přes tvář až k obvazu na krku v lehkém pohlazení. Toužil ho políbit.