Pověst

Kdysi prý v kraji zavládlo strašlivé sucho. Uschly stromy i květiny, hynula zvířata, lidé onemocněli. Obilí nevzešlo. A pak jeden malý hoch – malý a vyděšený, obyčejné dítě – uprostřed kterési noci vstal a šel tam, kde za vnější sítí začíná Rubová zem. Opřel se o síť čelem, zavřel oči a myslel na mrtvou krajinu. Kdo ví, snad tam tak dokonce usnul. Neviděl, jak sítí pronikají bělavé prstíky vodní páry, stoupají vzhůru a vysoko na nebi se spojují do velkých mraků. Vzbudily ho až první kapky deště. Pršelo několik dnů, možná i týdnů; mírně a vytrvale. A studny se naplnily, tráva zazelenala.