Stín múzy

Ze štětce kane barva. Kaňka se rozpíjí na podlaze. Nedokončen, obraz svítí prázdnotou obyčejného dne. Nedomalován, výjev ustrnul uprostřed příběhu. Koryto vyprahlé řeky – paleta, jíž neprotekla dlouho žádná voda, barvy vybledly, ryby zmizely. Okno vedle okna, na plátně a do ulice, výhled u výhledu. Ruch a šum smíšen s idylickou nepohnutostí, němou, krásnou nedokonalostí nedodělku. Kroky každodenního života se vzdalují, na střeše zabafal komín a po taškách se klouže první stín.

Ze štětce kane barva a z malíře padá krůpěj červené růže, která vadne za letu jako trpké sbohem obkrouživši tón posledního dechu. Fronta ztichne jako mrtvá holubice doznívajícího tepu.