Achjo... takhle to dopadá, když chce člověk stůj co stůj psát netragicky :)
Opodál se ozvaly kroky. Přes zavřené oči ale neviděl, kdo se k němu blíží.
---
Monika šťouchla do Tomáše. Oba se rozeběhli k postavě ležící vedle cesty.
---
Vnímal, že k němu někdo přiklekl. A doufal, že to nejsou nepřátelé.
---
Těžko říct, co to bylo za člověka, už to jeho oblečení bylo strašně zvláštní. Rozhodně ovšem nepůsobil, že jen klidně spí.
---
Začínal mít pocit, že tady něco nesedí. Na co čekají?
---
"Neměli bysme radši někoho zavolat? Klidně může bejt mrtvej..."
---
Jestli budou ještě chvíli čekat, tak -- v tu chvíli mu došlo, co je špatně.
"Počkejte, já nejsem mrtvej! My tady hrajeme larp!"
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit