Nejsmutnější ticho

Jednou, a muselo se to stát, přinesl na Smíchovské nádraží bývalý černokněžník Zababa tu nejsmutnější zprávu. Pan Blahoš, laskavá duše celého nádraží, zemřel.
Všichni železničáři hned smekali čepice, jakmile to uslyšeli.
Když se konal pohřeb, přišel se s panem Blahošem rozloučit snad každý, kdo o něm byť jen slyšel. Zababa nechal pro něj vypravit speciální černý vlak, který měl odvést rakev až do Heřmanova, kde se pan Blahoš narodil. Nádraží, jindy plné lomozu, pískání, šumu a všelijakého běhání, se odělo do ticha a smutku. Kudy projel černý vlak, tam utichly všechny mašinky i stroje.
A to ticho bylo nesnesitelně hlasité.