Bez nároku na bodík.
Linie detektivky z Ostrovů.
Pokud mě čirou náhodou dneska čtete chronologicky jak to sem házím a čekáte veselý humor, tak tohle právě není. Naopak.
V hospodě někdy slyšíte, aniž vidíte.
„Inu... smířila jsem se s tím. Vnoučata mám od syna a třeba by ji to zvláštní období někdy přešlo...“ starší ženský hlas, jako přešlý mrazem nebo ochraptělý od vyplakaných slz.
„A Eleanor na ni byla hodná, na to nezapomeň. To máš lepší než kdekterej mužskej,“ hlas mladší ženy.
„Říkej si co chceš, ale není to přirozený,“ mužský hlas.
„Mlč, ty se nedokážeš přenést přes to, že ti dala košem,“ mladší hlas je nekompromisní.
„Teď leží vedle sebe... Eleanor snad žádnou rodinu neměla... a přece bych je nakonec nerozdělila.“
Popotáhnutí.
„Hlavně, že se měly rády.“
Proč já to čtu na noc, i když
Apatyka
Proč já to čtu na noc, i když jsem dopředu varována? Ach jo :'(
Pat pat...
Tess
Pat pat...
Když tam píšu to varování a když ho přečteš... tak to nečti.
Dnešní příští je lepší!
Fňu. A dobrý je to.
Terda
Fňu. A dobrý je to.
Inu. Ano. A díky.
Tess
Inu. Ano. A díky.
Tohle je strašně dobrý.
Rya
Tohle je strašně dobrý.
Díky moc.
Tess
Díky moc.
Ach... moc pěkné.
Tora
Ach... moc pěkné.
Děkuju.
Tess
Děkuju.
Ojojoj... Tak z Obanu přišly.
Elluška
Ojojoj... Tak z Obanu přišly. Líbí se mi popis staršího ženského hlasu.
Jedna z Obanu přišla.
Tess
Jedna z Obanu přišla.
Díky, zase škrtáno na dřeň.