Meze, zdi, hranice

Boží dům je tvé obydlí…

Matej sedel za farským stolem. Místo linie zpovědnice je dělily zalomené ruce.
„Katarína, písala pravidelne. Nesťažovala sa. Od vás vedela, kam písať.“
Farář mlčel. Nebyla jeho. Nenavštěvovala kázně. Byla cizí. I tak se přišla zeptat.
„Keď prestala, svet sa zbláznil. Súhlasil s pretrhaním spojenectiev, paktov, s izoláciou. Môžeme postaviť múry, natiahnuť ostnaté drôty. Vyznačiť nepreniknuteľné čiary.“
„Pre Boha neexistujú prekážky!“ farář nepochyboval.
„V poslednom vlaku domov som bol jediný. Len armáda demontovala koľajnice.“
„Dolina nepotrebuje vlaky, ani svet okolo. Prečo si sa vrátil ty?“
„Už nemám, čo stratiť! Čo ste jej prezradil?““

...a poskytne pomoc.