Bolesti, které neucítí

V obecním domě hučeli chlapi.
„Potřebujeme sekery. A hlavně pušky!“
Anča se držela za břicho. Malé kopalo. Ale překřičela všechen hluk.
„Toto nebude válka. Pouze rychlá operace! Nebudou střílet naše muže!“

„To chcete povraždiť celú dedinu?“ Matej marně hledal oporu u faráře. „Neviete, kto strieľal!“
„Ich zbrane, naša pomsta.“
„Nik im nedal vedieť, že Kata umrela! Prečo by strieľali Miša? Svet nás opúšťa, lebo len nenávidíte!“

Starý Bencúr vrávoravě vstal.
„Ty si to otrávené jablko, kukúča v našej dedine. Ty si Pištovi Katu privliekol. Počiatok všetkého, čo nastalo. Zavrite ho! Šiel by nás zradiť.“

Ani Pišty už ve vesnici nebylo.