Tomáš

Mašinku Tomáše už by asi nikdo nepoznal. Rezavé piliny kolem motoru. Nalomený ušmudlaný komín. Oprýskaný kdysi modrý modrý lak. Zasekané pásy, zablácená kola a jedničku na boku nahradila nula. Mašinka už se vůbec neusmíval, lesklé velké oči pohaslé a propadlé. Tvář zbrázděnou hlubokými vráskami se zažraným dehtem a špínou.
Z komínu dýmal povislý proužek kouře.
Vagónky už dávno nevozily lentilky ani perníčky, ale ani termixy. Vlastně nevozily vůbec nic. A tak se Tomáš smutně potácel na své vedlejší koleji a jeho domovské nádražíčko na ostrově Sodor v nedohlednu. Tak to totiž bývá, když se lokomotiva zavčas nepřemístí do technického muzea.