Navazuje na: Na poslední chvíli
Probral se ve sluncem zalitém pokoji. Záclony povlávaly ve slabém vánku. Za oknem bzučel hmyz a švitořili ptáčkové. Adama obklopovaly nadýchané bělostné polštáře a peřiny. Noční stolek zdobila bělostná krajková dečka a na ní stála křišťálová váza s kyticí lučního kvítí.
Jsem snad v nebi? podivil se.
Po chvíli začal rozeznávat i jiné zvuky. Slunce zastřel mrak a pokoj najednou vypadal úplně normálně.
Anatéma, vzpomněl si.
„… a ta nová holka říkala, že Johnson je určitě bastard. Prý vypadá jako by tomu řezníkovi z oka vypadl.“ vyprávěl Brian vzrušeným hlasem.
„Briane,“ zaskřípal Adam. Odkašlal si a pokračoval: „kráčíš po tenkém ledě.“
Víme kdo je Adamův biologický otec a tak očividně nemá rád, když se takové věci přetřásají.
Pokračování: Dobrý konec vše napraví
Člověka trochu zamrazí, když
Wolviecat
Člověka trochu zamrazí, když si uvědomí, co všechno by mohl, kdyby chtěl
Líbila se mi úvodní pasáž
Small_CS_Traff…
Líbila se mi úvodní pasáž "probuzení v Nebi". Hezky snové, dobře představitelné. Jako stvořené do dnešních jarních dní. U konce jsem se musela trochu zamyslet, jak to vlastně myslíš, ono holt to slovo "bastard" nemáme už dnes tak jasně zafixované jako označení dětí, jejichž původ není zcela zřejmý... Ale líbí se mi představa, že by Adam takto zasáhl!