3. kapitola

Sváťa se svým pomocníkem dopili a rozloučili se. Dva staří kamarádi si ještě řekli, že se určitě někdy musí setkat na trochu déle, nejlépe klasicky na pivu, jak bylo jejich zvykem. I když jim bylo jasné, že toto se hned tak nezadaří. Fekální vůz odjel a Rafael v kavárně osaměl s jediným zákazníkem, básníkem Mumrajem.
"Pane šéf, to bych do vás neřekl, v jakých sférách máte kamarády."
"Proč by se v demokratické společnosti nemohl kavárník kamarádit s fekálníkem?"
"Pravdu máte. Jak jste se vlastně dali dohromady?"
"To už je hodně dávná historie. Tehdy jsem se ještě jmenoval Vyzvrátil. Když jsem jako kluk nastoupil do školy, měli jsme paní učitelku se zvláštním smyslem pro humor, což se projevilo tím, že v rámci prvních úprav zasedacího pořádku posadila do jedné lavice Lahodila s Vyzvrátilem. A tak jsme to pak celou základku táhli spolu, různé lumpárny a podobně, znáte to."
"Ale pak jste se každý vydali naprosto odlišným směrem..."
"V mnoha věcech jsme si padli do noty, ovšem v profesním zaměření ne. On byl zaměřený na techniku, obzvláště na kanalizace. Už tehdy snil o tom, že jednou bude podnikat v tom, v čem dnes podniká. Takže i tímto směrem zaměřil své další vzdělání. Zatímco já byl knihomol, takže jsem studoval nejprve gympl a poté filozofii, konkrétně češtinu a dějepis. Ale poznal jsem, že učitelství není pro mě."
"Nedivím se, v dnešní době..."
"A když jsem předčasně skončil na svém posledním učitelském místě, tehdy mi Sváťa doslova vytrhl trn z paty, když mě zaměstnal jako pomocníka na svém fekálním voze. A právě v té době se mě snažil zpracovat, abych vstoupil do firmy jako společník. Představoval si, že firmu přejmenuje na Lahodil a Vyzvrátil, což bude vyvrcholení našeho kamarádství. Potřeboval napumpovat do firmy peníze, plánoval pořídit další vůz. Sliboval mi , že bych se věnoval především manažerské práci a do terénu vyjížděl pouze záskokově. Já však věděl, že tento obor není nic pro mě. Ne, že bych se na tuto činnost díval s despektem, to rozhodně ne, jen jsem věděl, že se chci věnovat v životě něčemu jinému a své působení u firmy Lahodil bral jen jako dočasnou brigádu."
"Dočasnost je pojem relativní..."
Rozhovor byl přerušen, protože do kavárny vstoupili noví hosté, patrně zamilovaná dvojice, a Rafael se jal je obsluhovat.