Lesní společník

Pastýř se rozhodně rozkročil. Hlubokým hlasem začal vydávat pomalé rytmické, mručivé zvuky. Nejdříve velmi tiše, ale pozvolna zvyšoval hlasitost.

Trvalo to hodnou chvíli. Volání jako jakási slídící ruka rozhrnovalo vzdálené končiny temně spícího hvozdu.

Najednou zelené plameny neklidně vzplály a rozhořely se obrovským, jasným světlem, které prosvítilo celý palouk.

Napětí kapalo vzduchem. Všude klid, jen drobný lísteček se vepředu nesměle pohnul.

Jako blesk z čistého nebe se ze tmy vyřítilo monstrum. Tělo mělo obrostlé mechem, obtočené svíjejícími šlahouny, namísto úst mělo starou, popraskanou kůru, pohybuje se pomocí vlnících se kořenů. V petrolejově zbarvených pařátech svíralo obrovskou prastarou větev staletého dubu.