Jaro je tady

Je duben, je jaro, ještě někdy zmrzlé, jindy deštivé, občas profouknuté větrem, pak zase hřejivé jako kožíšek kočky Míny.
V hájích kvetou podléšky a sasanky, ovocné stromy si hrají na nevěsty ve svatebních šatech a potok zpívá divokou písničku, svěží a chladivou ranním mrazíkem.
Slečna Inkognita napsala jarní báseň a pak se stulila s knížkou ve velikém křesle. Kniha je ale zavřená, stejně jako oči slečny Inkognity. Lehce se usmívá, celá zasněná.
Do pokoje vklouzne sluneční paprsek, pohladí ji po vlasech, po tváři, po koleni. Dobývá se pod přivřená víčka, lechtá pod bradou.
Slečna Inkognita se rozesměje.
Za okny prší.