Cesta Vysočinou

Stačí pár mil a jsou v bezpečí.
S vysokou pravděpodobností.
Kopce od sebe lehce poodstoupily a vytáhly se, pokud je to možné, ještě výš. Jdou napůl zarostlou stezkou; jak zvláštní, že její trasa je v úbočí kopců stále zřetelná, zatímco dávná silnice v údolí je nyní soustavou rašelinných jezírek, v nichž lze tušit utopený tank. Občasné zabečení ovce paradoxně prohlubuje pocit samoty.
Výrazný kopec na obzoru jim kyne.
Stále.
Už pár hodin.
Skoro celý den.
Nejenže se neblíží, on se snad vzdaluje.
Podle mapy je na jeho úbočí další opuštěná vesnice. Jakoby ji chránil.
Navštíví ji až zítra ráno.
Radši.