Na věčnost

Manžel v zástěře vešel do ložnice.
“Miláčku, věděl jsem, že po svatbě se ledacos změní, ale musíš nechávat krvavé obětiny roztahané do půlky obýváku? A co ty lebky? Musíš z nich stavět ty hromady kolem svého trůnu?”
Manželka se otočila a škrtla zakroucenými rohy o nízký strop panelového bytu.
“Na moje rituály nesahej! Krev musí proudit!”
“To bude nějaký vtip, ne? Asi jako když jsi mě na svatbě nechala podepsat do matriky krví.”
“To nebyla matrika, to byl smlouva na tvoji duši. Jsi můj na celé milénium.”
“Takže když maminka říkala, že jsi zplozenec pekel…”
“Tak si ji měl poslouchat.”