Zase Padlí poslové, zase s pocitem, že to vůbec nedopadlo dobře.
Mimochodem, neviděl někdo mé rozhodnutí psát pozitivně?
Pod oknem rázovali vojáci. Spousty vojáků, z jejichž zbraní teď kapala krev -- a jinak nikdo. Těžko se tomu divit.
Selia zoufale hleděla na Terika a stále se nechtěla smířit s jeho rozhodnutím. "To se opravdu jenom tak vzdáme? Vždyť to bude konec Akademie!"
Terik jí oplatil smutný pohled. "A jediná naděje pro ty, kteří se teď krčí ve zdech svých domů."
"Naděje na co?" ptala se hořce.
Terik se zahleděl ven. "Pro nás je důležitější svoboda než smrt. Oni to mají naopak. A ani my je nedokážeme ochránit všechny."
Bylo to odporně logické.
Ostatně, nejspíš proto bylo ultimátum formulované takto.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit