Bytná

Objektivně vzato to byl příšerný nájemník: Spal ve dne a v noci bděl, hodiny trávil v nehybné nečinnosti, která se náhle měnila v horečnou výkonnost. Stýkal se s podivnými existencemi a obecně se choval excentricky. Zvlášť poslední dobou.

Dnes to ale vypadalo na dobrý den. Ráno se osprchoval, oholil a slušně oblékl. Pak se ovšem při odchodu ve dveřích pleskl do čela: „Jsem to ale hlava!“ Z bytu pak vyšel se zbraní v ruce.

Pokřižovala jsem se a on se ušklíbl: „Jdu na schůzku v Samaře. K večeři mě nečekejte. Ani ke snídani.“

Zvládla jsem jen vydechnout: „Ano, pane Moriarty.“