První Vánoce

Žít 17 let v komunitě pošahanejch magorů zanechá šrámy. První Vánoce s adoptivní rodinou byly… prostě moc... Vánoce. Byl jsem hotovej: Že někdo pozná, jak jsem vyklepanej. Že to nepozná nikdo. Že vyletím z kůže.

Mé nové babičce stačil jeden pohled. Zapřáhla mě v květinářství, celej den jsem balil stromky, řezal chvojí a lítal jak magor.

Na večeři jsem se doplazil napůl mrtvej. Kdyby na mě ta divná ryba, co tu jedí, mávala ploutví, nebyl bych překvapenej.

„Hezky jsi to zvládnul,“ řekla, než jsem usnul s hlavou v talíři. 

„Myslíš?“

„Vím,“ ušklíbla se, „ani jsi nezaklel děti, když podpálily stromek.“