Hranice poetična

"Polibek samého Slunce jí zdobí líce, vítr proplétá prsty jejími vlasy, léto jí rozehřívá krev... To je ta potíž s poezií, že přehlíží prosté skutečnosti," odloží Mary Bennetová knížku.

"Nebo v nich hledá krásu," usměje se Jane.

"Jen říkám, že když si já na vycházce spálím pleť, vítr mi rozcuchá vlasy a budu se potit jako tur, ocením víc džbán vody a stín než květnatá slova."

Jane se nemohla zbavit pocitu, že Maryin přístup k poezii měl něco do sebe. Zvlášť když Bingley - drahoušek - na její poznámku o silném slunci zasněně odvětil, že se jí v něm krásně třpytí vlasy.