Nějak se mi tam plete děj, potvora.
Oznamuji tedy, že se z původního záměru nervy drásajících črt stává nesouvislý příběh, který bude mít rozpory a asi se nikdy nestane součástí hlavního kánonu. Zkouším, jak dlouho to vydržím a co mi vyleze.:-)
NESOUTĚŽNÍ
"Brzdi trošku, hošku!" volal kněz na malého ministranta. Hošík upaloval s pomlázkou ze sakristie - musel být včas před vchodem, aby mohl vyšupat maminku, babičku, ségru, tetu, paní Liškovou, Tůmovou, Matějkovou a.... Zkrátka všechny ženy, aby žádná neuschla. Nevnímal už, že při tom málem porazil tmavovlasého staršího kolegu a pana faráře.
"Omlouvám se vám," řekl kněz staršímu z ministrantů s úsměvem. "Je to takové třeštidlo."
"Vidím," usmál se ministrant. Opřel se o zeď. Byl bledý a začínal se třást.
"Jste v pořádku?" staral se kněz.
Ministrant zavrtěl hlavou. "Zavolejte...," nedořekl. Do sakristie vstoupili dva muži. Ten v kápi omdlévajícího ministranta zachytil.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit