Můj otec se raduje

Ženu statečnou kdo nalezne...

Její muž měl to štěstí. Ne, že by si toho vážil, nebo si to snad alespoň uvědomoval.

Domácnost vedla, o obchod se starala, sloužící už dávno věděli, že chtějí-li rozumnou odpověď, mají raději jít za ní.

Všechny zásluhy a chvála ovšem samozřejmě přistály na hlavu pána domu.

O potížích pastevců, napadaných vojáky i sousedními podruhy, věděla jako první. A stejně tak se doslechla o jejich nepravděpodobném ochránci v čele bandy rebelů.

Její manžel samozřejmě netušil, která bije. Urazil přesně ty, které měl uctít.

Nezbývalo než doufat, že její pokorný vděk (a ženské zbraně) dokážou předejít katastrofě.