Nedělní chvilka

Světlo nás přitahuje jako lampa noční motýly, ostatně se rádi považujeme za můry.

Prodíráme se houštinami, ti zdatní a vysocí je přeskakují. Přikrčíme se, když nad námi zasviští letky našich okřídlených sourozenců.

Připlížíme se k oknům. Jsou dvě, přední a boční. A za nimi ozářené lidské doupě.

Zase si čte. Nahlas.

Možná je nahluchlá. Nebo jen lidsky otupělá.

My ji slyšíme jedna báseň.

A zrovna jednu báseň předčítá.

Vůbec nikdy nepostřehne, když ji lákáme ven. Všichni – neukotvené kořenové kočky, blanití i opeření letci…

Jednou třeba vyjde za námi a ze zažrané čtenářky bude sežraná čtenářka.

Ale do té doby…

… posloucháme.