Nenáhodnost

Laň s vlkem se míjeli nápadně často. Chodívali pít na stejná místa. Dívávali se na sebe velmi dlouho, beze strachu, s klidem a špatně skrývaným zájmem. Když se s ostatními zvířaty scházeli pod skalou, stávali poblíž sebe a za zvlášť vlahých večerů, kdy se lesem táhla mlha a lezavý chlad, se dotýkali nestejně vysokými boky a hřáli se o sebe, dokud si neuvědomili různost svých druhů a poplašeně od sebe neuskočili. Chvílemi bylo nejisté, kdo je tady lovec a kdo kořist. To, jestli je návnada zároveň i nástrahou, měli teprve zjistit. Současně s dorůstáním měsíce rostla i nejistota v nich.