Queen Mary's Rose Garden

Vím, že následujících pár řádků bude působit jako klišé. Asi proto, že to klišé je. Ale věřte, že některé vzpomínky časem nevyblednou, naopak se zakonzervují a mají tu schopnost nést si s sebou vůně, barvy, pocity i nadšení.
Ještě to není ani rok, ale pamatuju si živě úplně všechno - ucaprtaný nohy v nevhodných botách, pulsující hlavu z nedostatku ibalginu, nervozitu z fronty u Muzea Sherlocka Holmese. Ale nic z toho se nevyrovná pocitu, když jsme vstoupily do Rozária a uviděly těch tři sta šedesát různých druhů růží. Najednou všechno negativní zmizelo. Tehdy poprvé mi cvaklo, že jsme na svatební cestě.