Když růže nevoní

Sebrala růži ze země, kam ji v panice odhodil, a přivoněla si k ní.
Samozřejmě nevoněla. Spíš páchla, umělou barvou a trochu i střelným prachem a taky byla pomačkaná.
Vetkla si ji za živůtek a růže smutně svěsila hlavičku.
Fififjonka se rozhodla, že ji trochu zalije, a vychrstla na sebe sklenici vody.
Květina povadla ještě víc. Asi že byla papírová.
Otřepala se a rozhlédla. Nikde nebyl. Ostatní se tvářili, že tam také nejsou.
Narovnala se a důstojně odkráčela.
Naoko ke svému domku. Ve skutečnosti k řece.
Věděla, že tam bude sedět a čekat na vysvětlení, proč se květiny musí zalévat.