Rychle a zběsile

Ne nadarmo se sedadlu spolujezdce říká sedadlo smrti. Irena křečovitě zarývala prsty do potahu a cosi si mumlala. Jestli to byl proud polohlasných nadávek nebo modlitby, ať se jí žaludek neobrátí definitivně, těžko říct. Fenris možná byl mistrovský řidič, ale maximální dovolenou rychlostí se nezatěžoval. Proč taky, když se jeho otec snažil utišit svědomí tím, že jeho pokuty nechával zázračně mizet?
„To ani nepočkáš na ‚Zprava dobrý‘?“ lapla po dechu, když další křižovatkou zase vyloženě prolétli.
„To projedem,“ zahlásil seveřan suverénně a ještě přidal plyn.
Tentokrát zaskučela nahlas.
To ji naučí, prosit o odvoz bývalého pravidelného vítěze ilegálních automobilových závodů.