Už dlouho se nikde necítil doma. Už si nepamatoval, jaké to je mít domov. Byl vyhnanec. Nešťastník bez střechy nad hlavou. Jen ten chlapec mu dával nějaké jídlo a nocleh. Nechával ho u sebe přespat. Jinak by neměl vůbec nikoho. Byl mu vděčný. Asi... nebyl si jistý, jestli stále ještě ví, co to vůbec je... vděčnost... Kdysi býval uznávaný. Měl moc. Měl sílu. Měl důvěru. Co z něj zbylo teď? Jen tělo jako kost a kůže a vlasy zšedlé neustálým potulováním ve stokách. Jako krysa...
„Harry, neviděl jsi Prašivku? Zase se mi ztratila!“
„Klid, Rone. Určitě zase spí pod postelí.“
Ne, 2010-04-11 14:25 — Lejdynka
Skoro by mi ho i bylo líto,
Skoro by mi ho i bylo líto, nebýt to ten, který to je. Jsem zvědavá, jestli toho aspoň někdy litoval.
A taky by mě zajímalo, jestli byl Ronovi opravdu vděčný.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit